informace krajského úřadu

Důchodová reforma ohrožuje kraje

31.05.2011 - redakce

Jaroslav Drozd.    Foto: Ivo Hercik

Vláda neustále přenáší na jednotlivé kraje další a další náročné povinnosti. Ovšem bez toho, aby tuto skutečnost finančně kompenzovala. Nyní se dokonce v souvislosti s důchodovou reformou připravují kroky k tomu, aby peněz bylo pro kraje ještě méně. I to zaznělo na zasedání Rady Asociace krajů České republiky (AKČR), která jednala ve Zlínském kraji. O další podrobnosti o aktuálních problémech ve  financování krajů jsme proto požádali předsedu Komise Rady AKČR pro financování, náměstka hejtmana Zlínského kraje Ing. Jaroslava Drozda.
Pane náměstku, můžete čtenářům přiblížit, v čem vlastně spočívá spojitost důchodové reformy s krajskými rozpočty?
Občané znají ze sdělovacích prostředků záměr vlády České republiky získat dodatečné finanční zdroje k navýšení důchodového účtu, mimo jiné zvýšením doposud snížené sazby daně z přidané hodnoty. A protože tato daň tvoří významný podíl v příjmech státního rozpočtu, rozpočtech krajů a obcí, připravilo Ministerstvo financí České republiky návrhy změn zákonů, kterými si stát zajistí, aby tyto finanční prostředky, novými koeficienty upravenými v zákoně o rozpočtovém určení daní, byly samosprávám odebrány a ponechány na účely podle rozhodnutí státu.
Jako předseda Komise pro financování Rady Asociace krajů České republiky jsem seznámil hejtmany s analýzou dopadů a informoval o dalších souhrnných stanoviscích Komise pro financování souvisejících se změnou postoje vlády k třetí fázi reformy veřejné správy.

Můžete upřesnit co odebrání těchto finančních prostředků pro kraje a tím pádem pro jejich občany vlastně znamená? Co způsobuje krajům další přenášení povinností bez finančního krytí?
Zřízením krajů, zrušením okresních úřadů a přenesením části působnosti veřejné správy na kraje a části na pověřené obce se před léty nastavil i systém financování ve veřejné správě. Zatímco obce a města pokrývají své potřeby zhruba ze dvou třetin z daňových a ostatních příjmů a dotace státu tvoří necelá třetina, tak kraje již šestým rokem financuje stát ze dvou třetin z dotací a pouze třetinu krajských rozpočtů tvoří daňové příjmy. Přenášení dalších povinností v současnosti na kraje tak není adekvátně pokryto finančními zdroji.
Je zřejmé, že takovýto systém financování působnosti krajů není nadále udržitelný. Krajům nelze na jedné straně ukládat odpovědnost za rozvoj území, finanční hospodaření jimi zřizovaných organizací, odpovědnost za nakládání s majetkem a na druhé straně omezovat rozhodovací pravomoci regionálních samospráv a předem z centra stanovit na tu kterou činnost dotaci ze státního rozpočtu.

Jde najít z této, jak se zdá, slepé uličky, kdy stát oddaluje potřebné úřady od občanů, východiska? Co kraje konkrétně navrhují?
Již v roce 2008 Rada AKČR schválila Deklaraci k rozpočtovému určení daní a předložila ji Ministerstvu financí. Šlo zejména o přesun stávajících titulů do příjmů ze sdílených daní. Dotace mají umožňovat především realizovat projekty generující budoucí úspory, vyrovnávat rozdíly ve vybavenosti a konkurenceschopnosti regionu a zaměstnanosti a naplňovat podmínky stanovené EU. Ministerstvo financí však odmítá pracovat na legislativních změnách rozpočtového určení daní akceptujících kraji navržený model a je postupně vytvářen paralelní systém státních "superúřadů" v regionech přímo podřízených ministerstvům v Praze. Znamená to opětovné oddálení veřejné správy od občanů a omezování vlivu územních samospráv.

Nevyplývá to z obavy státu ze zvyšování zadluženosti veřejných rozpočtů v období světové hospodářské krize?
Argumentace o fiskální konsolidaci a potřebě restrukturalizace výdajové stránky v praxi znamená především omezení investičních výdajů a přesouvání řady výdajů dříve financovaných ze státního rozpočtu na rozpočty krajů, měst a obcí.
Zadluženost krajů a jimi zřizovaných příspěvkových organizací je 19,1 miliardy korun a nepřekračuje zůstatky na účtech krajů při předpokládaných ročních příjmech 141,8 miliardy. Můžeme říci, že mezi veřejnými rozpočty ve struktuře stát, kraje, obce jsou kraje nejméně zadlužené.

I když nejméně, přesto kraje zadlužené jsou. Je to opravdu jen vlivem přenášení odpovědnosti státu na kraje bez finančních kompenzací?
Jistě to není jen tím, ale nedofinancovaný výkon státní správy v přenesené působnosti, podfinancování sociálních služeb a minimálních zdrojů na obnovu krajských silnic a nedostatečné financování veřejné dopravy v krajích jsou dlouhodobě rozporovány. Opatření jsou nárazová, nesystémová, bez perspektivních řešení a často ještě následně zpochybňována. Kraje si především začaly půjčovat peníze po vstupu České republiky do Evropské unie.

A nemělo by to být naopak? Neměly by peníze EU umožnit nižší výdaje z národních zdrojů?
Vzhledem k tomu, že saldo mezi platbami České republiky do rozpočtu Evropské unie a čerpáním prostředků z evropských fondů je kladné v náš prospěch, tak to tak na první pohled vypadá. Podle zprávy Organizace spojených národů je Česká republika v hodnocení úrovně lidského rozvoje na 28. místě ze 194 členských států Organizace spojených národů.
A právě realizace projektů spolufinancovaných z jednotlivých operačních programů nejen umožnila náš rychlejší rozvoj a zvýšení konkurenceschopnosti země, ale rovněž vyžadovala značné finanční prostředky. Na spolufinancování a realizaci projektů z Regionálních operačních programů a dalších tematických operačních programů krajům nezbývalo než si půjčit, neboť státní dotační zdroje jsou účelově vymezené a přibližně třetina finančních příjmů krajů byla od roku 2005 zákonem nastavena na dřívější objem kapitálových a běžných výdajů k majetku, který byl na kraje převeden.
Kraje se za dobu od svého vzniku a zejména po vstupu České republiky do Evropské unie naučily zpracovávat koncepce rozvíjející jednotlivá odvětví, vytvářet dlouhodobé strategie a definovat priority potřeb samosprávnými orgány spravovaného území i u řízených organizací.

Jaké vlastně vy, potažmo Asociace krajů České republiky, navrhujete řešení této situace? Co by bylo nejvýhodnější z pohledů nás, občanů?
Pro občany by určitě bylo prospěšné zlepšení komunikace a koordinace řešení jejich potřeb mezi vládou a kraji, městy a obcemi. A právě proto Rada Asociace krajů České republiky a její odborné komise svými konkrétními analýzami, závěry a stanovisky nabízí spolupráci ministerstvům a Vládě České republiky v preferenci před jednostrannými konfrontačními kroky centrálních orgánů. I toto, bohužel, museli hejtmani řešit právě na jejich důležitém zasedání ve Zlínském kraji. Náš návrh je stále bez odezvy. (red)

Čtenost článku: 803

<<zpět