rozhovor

Sen Anety Šmídové: Zahrát si na olympiádě

07.05.2011 - redakce

Aneta Šmídová získala Cenu hejtmana v anketě Sportovec roku 2010 Zlínského kraje.    Foto: Ivo Hercik

Zdá se, že v Uherském Brodě vyrostla nová sportovní hvězda. Jako skvělá florbalistka se umisťujete v anketách o nejlepšího sportovce okresu a teď i kraje. Co to pro vás znamená?
Jsem ráda, že si mých úspěchů všímají také ostatní lidé. Že to není už jen rodina nebo kamarádi. Prospěje to i sportu, který dělám. Bude mít víc fanoušků.

Ženský florbal asi nepatří mezi nejpopulárnější sporty...
Florbal je sice mladý sport, ale velmi rychle se rozvíjí. Dneska už je právě hodně známý. Navíc v České republice je velmi úspěšný. Samozřejmě víc se mluví o mužském florbale. Ale i ten ženský stojí za to. Je trochu jiný, jemnější, pohlednější.

Proto jste si ho vybrala?
To ani ne. Já jsem už odmala byla rodiči vedená ke sportu. Vyzkoušela jsem jich několik. Na základní škole jsem chodila do sportovní třídy a náš učitel florbal trénoval. Hrála ho tenkrát celá třída. Většina spolužáků už skončila, ale mně to vydrželo. Vedle florbalu hraji závodně i volejbal, ale jen doplňkově.

Ve florbale jste se prosadila do juniorské reprezentace. Jak se to povedlo?
Hrála jsem 1. ligu juniorek za Uherský Brod a dařilo se mi. V patnácti letech mě pozvali na reprezentační soustředění a pak mě vybrali i do užšího kádru. Bylo těžké se tam prosadit, protože všechny ostatní holky měly zkušenosti z extraligy žen. Ale povedlo se, s holkama jsme získaly i bronz z mistrovství světa a já načerpala nové zkušenosti.

V čem je vrcholový florbal náročnější?
Velký rozdíl je právě mezi juniorskou soutěží a extraligou žen. Na vlastní kůži jsem si to mohla vyzkoušet v uplynulé sezoně, kdy jsem hostovala v ostravském týmu, který extraligu hraje. Musela jsem si zvykat na tu rychlost. Tam se opravdu nedá vůbec nic vypustit, každé střídání se tvrdě musí odmakat nahoru dolů. Takže skok je to velký, ale mně to pomohlo. Příští rok bych měla hrát extraligu znova.

Závodně se věnujete dvěma sportům. Jak často trénujete?
Dvakrát týdně florbal, dvakrát týdně volejbal a o víkendu zápasy. Takový je můj rytmus. Ještě když jsem k tomu dojížděla do Ostravy, bylo toho víc než dost.

A mimo sezonu? Kterým sportům se věnujete rekreačně?
Mám ráda samozřejmě i další sporty. V zimě mě hodně baví lyžování, a nedávno začal hrát taťka golf, tak mě občas vezme. Dokonce se mi ho daří porážet.

Jaký máte sportovní sen?
Bylo by pěkné na mistrovství světa být zase třetí, a třeba i výš. Nedávno jsem se taky dočetla, že florbal je v užším výběru mezi kandidáty na olympijské sporty. Říkala jsem si, že by bylo skvělé jednou si na olympiádě zahrát. Ale zároveň zůstávám realistka. Vím, že florbal u nás mě neuživí. To tak možná muže na té nejvyšší úrovni nebo nejlepší holky ve Švédsku. Já se budu muset živit jinak.

Jakou máte tedy představu o své "mimosportovní" kariéře?
Chci studovat na vysoké škole, bavila by mě architektura. Počítám, že bych pak mohla dělat oboje, studovat a zároveň hrát florbalovou extraligu.Ondřej Holubec

Čtenost článku: 870

<<zpět