rozhovor

Jarmila Snášelová: Skauting je životní styl

27.01.2011 - redakce

Jarmila Snášelová.  |  Foto: Ivo Hercik

Mezi skauty jste už čtyřicet let. Co všechno se za tu dobu v organizaci změnilo?
Bylo toho hodně. Zažila jsem naše zrušení a fungování v rámci Pionýra. A porevoluční obnovu. Tehdy to byl velký rozmach Junáka, protože se k němu mohli lidé po dlouhé odmlce veřejně přihlásit. Rodiče, kteří dříve sami byli skauty, v té době přiváděli své děti. Tady ve Zlíně mají skauti hluboké kořeny, takže bylo na co navazovat.
O skautství byl na začátku devadesátých let velký zájem a na nedostatek členů jsme si nemohli stěžovat. To se ale v dalších letech začalo vytrácet a dnes počet našich členů spíš klesá.


Jak to, že to děti už do skauta netáhne?
To je těžké. Jednak za to může přirozený úbytek školáků. Děti mají navíc spoustu různých lákadel, která jsou spojená s novými technologiemi. A k tomu tu vznikla spousta organizací s podobnou náplní, jako máme my. Takže je to i trochu konkurenční boj.


Musíte tedy držet krok s ostatními. Co dětem nabízíte?
Základ je vždycky stejný. Hlavní myšlenka je kontakt s kamarády, vrstevníky. Děti tu vychováváme se zaměřením na přírodu. Klademe důraz na to, aby si samy v životě uměly poradit. Snažíme se jim předat co nejširší vzdělání, tak, aby v dnešní společnosti obstály.


Snažíte se být aktuální?
Určitě. Morální hodnoty, ke kterým mladé skauty vedeme, jsou stejné. Ale když je chceme připravit na dnešní svět, musíme jít s dobou a používat i moderní prostředky.
V praxi to vypadá tak, že se děti víc učí pracovat s GPSkou a počítačem než s buzolou. Abychom je dneska zaujali, hrajeme například hry na motivy Pirátů z Karibiku. Je to trochu posun.


Takže časům hrdinů Jaroslava Foglara už odzvonilo?
No Mirek Dušín už u dnešní mládeže není takový hrdina, jakým býval. Ale to neznamená, že bychom nějak zanevřeli na tradice. Pořád tu učíme třeba morseovku a další dovednosti, které ke skautu vždycky patřily. Ale nemůžeme zůstat navždy někde v minulosti.


Jak takový posun vnímáte jako vedoucí?
I pro mě to znamená neustálé sebezdokonalování. Vždyť se ty nejrůznější technické vymoženosti musím nejdřív sama naučit. A musím vědět, co dneska děti zajímá. Ale jsem za to ráda.


Podnikáte mimo tábory a výpravy ještě nějaké jiné akce?
Ano. Podílíme se třeba na různých kulturních, dobrovolnických a charitativních činnostech. Momentálně například pomáháme s Tříkrálovou sbírkou. Letos v květnu se tady ve Zlíně navíc budeme organizačně podílet na akci Zlínské jaro 2011. Bude to velká čtyřdenní akce plná nejrůznějších představení a známých osobností. Je na co se těšit.


Vypadá to, že musíte být prací v Junáku hodně vytížená…
Já říkám, že je to moje druhé zaměstnání. Ale pro nás, kteří tím žijeme tak dlouho, to je už zkrátka životní styl. To z nás už nikdo nesmyje. A mně to dělá radost. Když za mnou například po letech přijde někdo, koho jsem kdysi ve skautu vedla a on se k tomu dodneška rád hlásí, jsem opravdu šťastná.
Ondřej Holubec

Čtenost článku: 680

<<zpět