rozhovor

Michal Zicháček: Zachraňujeme pro dobrý pocit

05.01.2011 - redakce

Michal Zicháček.  |  Foto: Ivo Hercik

Rescue team je spolek dobrovolníků, kteří v Hostýnských vrších pomáhají řešit akutní úrazy a usnadňují tak práci hasičům a zdravotníkům rychlé záchranné služby. Jak váš tým vlastně vznikl?
Tady nikdy nefungovalo nic takového, jako je horská služba. Ale už asi od padesátých let minulého století v této oblasti působily skupinky dobrovolníků. Sdružovali se tu členové různých lyžařských klubů, kteří dbali o bezpečnost lidí v okolí. Dělali to však spíše amatérsky a bez jakýchkoliv prostředků. V osmdesátých letech získal klub biatlonistů z Bystřice sněžný skútr, což byla obrovská výhoda a pomoc. Stále tu však nebyla organizace s pevným řádem. Velkým impulzem ke vzniku Rescue teamu byla událost z roku 2006, kdy tu probíhalo veliké pátrání po pohřešovaném chlapci. A právě nám zdejším dobrovolníkům se ho podařilo najít. Poté jsme konečně založili občanské sdružení s pevnými stanovami.

 
Kde získáváte prostředky na činnost?
Jednak z grantů, které nám poskytuje například Bystřice nebo Chvalčov, a také ze sponzorských peněz. Díky nim jsme si mohli dovolit pořídit novou čtyřkolku, která nám hodně pomůže. Ale jinak si velké výdaje nemůžeme dovolit. Vždyť všichni naši členové to dělají zcela zadarmo, vedle svého civilního povolání. A odměna? Tou je nám dobrý pocit a hrdost, že děláme něco správného.


Hlásí se k vám noví členové?
To ne. Dneska se už moc nenosí dělat něco pro druhé jen tak. Na druhou stranu je dobře, že od nás ani nikdo neodchází. Jsme taková stabilní parta.


Spolupracujete se složkami Integrovaného záchranného systému. Jste jim takovým předvojem, když se něco stane?
Naší výhodou je, že výborně známe místopis a jsme schopní být velmi rychle tam, kde je to potřeba. Navíc se dostaneme do míst, kde by se záchranáři dostávali jen těžko. Máme naplánované služby a jsme prakticky neustále připraveni na výjezd. Když někdo vytočí 112 a na operačním středisku to vyhodnotí tak, že můžeme pomoci, dají nám vědět a my okamžitě jdeme na věc. Bereme to tak, že hasičům a zdravotníkům pomáháme.


Mají za sebou vaši členové nějaký speciální výcvik?
Ano. Je to nutnost. Každý si prošel základním výcvikem a mnozí si postupně doplňují další specializace. Máme horolezce, máme lidi, kteří umí řídit skútr. Naši lidé se učí třeba i od členů horské služby, policistů a profesionálních hasičů. Když nemáme výjezdy, tak se prostě sebezdokonalujeme.


Jste hodně vytížení?
Přes zimu je toho samozřejmě víc. To můžeme udělat odhadem tak dvacet výjezdů, z toho třeba pět je trochu vážnějších.


Jak lehce se člověk dostane v Hostýnských vrších do nesnází?
Docela snadno. Neřešíme ale až tolik případů, kdy by lidi nesmyslně riskovali. Spíš se přecení, neodhadnou terén nebo je potká nešťastná náhoda. Nejčastěji vyjíždíme k případům, kdy někdo sjíždí svah, upadne a zraní se. Občas řešíme i případ, že se někdo ztratí a zpanikaří. Není to sranda, v neznámém prostředí musí být lidé obezřetní.
Ondřej Holubec

Čtenost článku: 974

<<zpět