Okno do kraje

26.02.2009 - redakce

Povoláním jste učitel na zlínském gymnáziu. Kromě této činnosti ale také skládáte hudbu, malujete, píšete knihy, věnujete se archeologii. Můžete si ale sám pro sebe vybrat ze svých profesí jednu, která vás naplňuje více než ostatní?
Možná vás překvapím, ale já pociťuji naplnění, když jsem se svými dětmi. Tam neváhám, jestli to má smysl. Byl bych rád, kdyby si všimly, že tatínka nejvíc baví to, co zrovna dělá.

V současné době komponujete hudbu k inscenaci Rok na vsi, kterou ve zlínském divadle připravuje J. A. Pitínský. Jaké to je skládat hudbu pro něco tak živého, jako je divadelní hra?
Je v tom láska a smrt, radost, vášeň, bolest, nenávist, odpuštění, prosba, štěstí, hrůza, touha a noty. Ty ostatní věci jsou jakoby za sklem.

Před rokem jste vydal knihu Pod zlínským rynkem, v níž se zabýváte předbaťovským Zlínem. Je to podle vás velká chyba, že se na tuto vzdálenější minulost krajského města dnes zapomíná?
Ono se nezapomíná jen na "vzdálenější minulost krajského města", ale zapomíná se vůbec. Ještě před sto lety byli lidé ve svých společenstvech docela soběstační. Věděli, jak na to. Osvědčené tradice se ovšem přetrhly, to se mi zdá nebezpečné, protože budujeme závislost. No a kdo nevidí jednoduchou krásu starobylých předmětů, je baran.

Spousta lidí tvrdí, že dnešní mládež je nevychovaná, hrubá, zaměřená jen na materiální hodnoty. Jak se na takovéto kategorizování díváte vy, pedagog? Skutečně se máme obávat, co z dnešních dětí vyroste?
Ano, jsou nevychované, hrubé, rok od roku horší a skutečně se obávám, jak to bude dál. Všichni to cítí a jen strach brání celé společnosti to přiznat. Padlo by to na naši hlavu a na hlavy našich otců. Ten čistý potenciál dítěte je tvarován neodzkoušenými a stále rychleji se proměňujícími modely s důrazem na hmotu.

Již delší dobu žijete v Provodově, které je mimo jiné poutním místem. Jaký máte k tomuto místu vztah?
Znáte tu píseň Kde domov můj? Tolikrát jsme při ní slzeli pýchou nad výkony reprezentantů! Ale prosím vás, přemýšlel jste někdy, kde šumí bory a jaký se tady skví jara květ? A zemský ráj? To je asi nějaká abstrakce? Nemělo tam být Kauf – Land – Země nákupů? Až na Provodově jsem si uvědomil obsah již zastaralého slova domov. Je to životadárná síla. Stále za to děkuji. (mij)

Čtenost článku: 2768

zpět