informace krajského úřadu

Kultura představuje pro kraj velmi cenný kapitál

04.12.2007 - redakce

Ing. Jindřich Ondruš

Zlínský kraj letos poskytl ze svého rozpočtu 26 milionů korun na obnovu památek, což je zhruba o čtyři miliony více než vloni. Přesto se stále objevují názory, že kultura je oproti jiným oblastem znevýhodněna a stojí na okraji zájmu. Jak je to s jejím financováním a s jejím postavením mezi dalšími resorty, o tom hovoříme s radním Ing. Jindřichem Ondrušem.

Pane radní, nedávno jste zveřejnil nepříliš lichotivou informaci, že Zlínský kraj uvolňuje ze svého rozpočtu ve srovnání s jinými kraji nejméně peněz na památky. Proč tomu tak je?
Na fakt, že v absolutních číslech máme v rámci jiných krajů k dispozici nejméně peněz, má vliv skutečnost, že patříme k nejmenším regionům. Ovšem připouštím, že toto srovnávání může být poněkud matoucí a může pro nás vyznívat nepříznivě. Je však nutné vidět spíš celkový trend a zde platí, že jen z fondu kultury, z něhož dotujeme vlastníky památek, kterými jsou obce, církve či soukromí vlastníci, každoročně navyšujeme částku na obnovu jimi spravovaných objektů. Jen pro ilustraci, v roce 2004 jsme začínali asi na pěti milionech, zatímco letos už je to třináct milionů, odráželi jsme se tedy z nižší základny, ale nyní již tyto výdaje významně skokově narostly. Je tady však ještě jedna velmi podstatná věc: náš kraj dostává téměř nejméně peněz z dotačních programů vypisovaných českým ministerstvem kultury. V souhrnu toho, co z těchto zdrojů náš region dostává, jsme skutečně na samém konci. Apeloval jsem již na ministra Jandáka, nyní jednám s jeho nástupcem, ministrem Jedličkou, abychom toto historické podhodnocení potřeb našeho kraje změnili.

Také jste přiznal, že patnáct procent z celkového počtu asi 1 500 památek nacházejících se na území kraje je v havarijním stavu. Současně jste řekl, že co do stavu památek na tom nejsme ve srovnání s jinými regiony nejhůř. Jak tomu rozumět?
Je pravda, že bychom na opravy památek potřebovali asi jeden a půl miliardy, abychom je uvedli do uspokojivého stavu. Naštěstí nemáme žádné soubory rozvalin nebo nějaké totálně zchátralé objekty, za něž bychom se museli doslova stydět. Naše hlavní památky, jako je hrad Buchlov, zámky Buchlovice a Vizovice, včetně památky UNESCO – zahrad a zámku v Kroměříži – jsou v relativně dobrém stavu, i když zahrady si žádají obnovu řádově za sto milionů korun, protože jsou dlouhodobě zanedbány. Kromě toho bychom potřebovali finance na opravu zámků v Holešově, v Bystřici pod Hostýnem, v Lešné u Valašského Meziříčí a taky peníze na zvelebení naší nejvýznamnější církevní památky – Velehradu a konečně i památek Velké Moravy.

Jak se vlastně v rámci kraje rozhoduje o tom, kolik peněz půjde na kulturu?
Kultura je jedním z resortů, na něž se rozdělují peníze samozřejmě podle politických dohod a z nich plynoucích priorit. Musíme si přitom být vědomi, že kultura zdaleka není jen památková péče, nýbrž že do ní spadá také provoz našich čtyř muzeí, krajské galerie a knihovny, filharmonie a hvězdáren, což nás stojí přibližně sto dvacet milionů ročně. Kulturní bohatství v našem kraji představuje jmění, které zpříjemňuje naše celkové životní prostředí, ale může také – zcela racionálně vzato – roztáčet ekonomiku, i když je to odvětví, které si na sebe samo těžko může vydělat. Měli bychom si ale uvědomit, že v kulturním prostředí se lidem dobře žije a kromě toho je takové prostředí významnou podmínkou rozvoje cestovního ruchu. Ostatně myslím, že i pro investory je zajímavější region, který kromě dálnic a průmyslových zón nabízí i něco navíc.

Existuje trend chovat se ve všech oborech ekonomicky a maximálně uplatňovat tzv. manažerský přístup. Jak se tento požadavek doby dotýká organizací v kultuře?
Rozhodně nelze počítat s tím, že by naše příspěvkové organizace mohly profitovat například ze vstupného. Už z podstaty názvu vyplývá, že na příspěvkové organizace je třeba přispívat. Jejich posláním je něco jiného, než přinášet peníze. Tak jako smyslem našeho života není jen chodit do práce a vydělávat, ale také mít rodinný život a zájmy, stejně by měla fungovat i celá společnost, vše souvisí se vším a kultura nás významně ovlivňuje, představuje určitý zvláštní a cenný kapitál.

Od příštího roku začneme využívat velké peníze, které k nám přicházejí z Evropské unie. Jsou směřovány do různých oborů, dostane se i na kulturu?
Musím bohužel konstatovat, že kultura není samostatnou prioritou podporovanou přímo z Evropské unie tak, jako třeba podnikání, vzdělání, doprava či jiné oblasti. Už při počátcích vyjednávání s Evropskou unií se na ni jaksi zapomnělo, proto je nyní začleňována do jiných priorit – například do cestovního ruchu nebo volnočasových aktivit. Snažíme se vyjednávat, aby peníze, které je reálné pod těmito "hlavičkami" získat, šly na vybudování krajské knihovny a galerie, na renovaci kroměřížských zahrad a na zvelebování rožnovského skanzenu i velehradského komplexu. Zkrátka a dobře kultura není odstavena na okraj zájmů, nýbrž je pouze schována pod priority slibující ekonomický přínos a mohu konstatovat, že na tento způsob vnímání kultury umíme v rámci Zlínského kraje reagovat velmi operativně.

Mohl byste toto tvrzení doložit nějakým konkrétním příkladem?
Za jeden z hmatatelných důkazů z poslední doby považuji fakt, že jsme na začátku listopadu v Praze představili partnerům z oblasti cestovního ruchu nový projekt nazvaný Moravská jantarová stezka. Jeho cílem je konkurovat Praze coby dosavadnímu hlavnímu terči zájmu turistů a přilákat na Moravu, a tím pádem i do našeho kraje, návštěvníky, které přitahuje možnost zažít na trase někdejší slavné evropské obchodní stezky příjemnou dovolenou s poznávacími i relaxačními prvky. V rámci tohoto putování se počítá například s prohlídkou Arcibiskupského zámku v Kroměříži, vily Tugendhat v Brně, Lednicko–Valtického areálu či metropolitní Olomouce. Cestování Moravou umožní poznat středověké hrady Helfštýn či Buchlov nebo jeskyně Moravského krasu s plavbou po podzemní řece. Samozřejmě, že na své si přijdou milovníci odpočinkových procedur v lázních, jako jsou Luhačovice, a pobyt bude zpestřen ochutnávkami moravských vín, posezením u cimbálu, exkurzemi do pivovarů či pálenic. Věřím, že právě tento projekt představuje perspektivní formu skloubení kultury a cestovního ruchu, která může regionu přinést i onen požadovaný ekonomický efekt.

Pane radní, co pro vás bylo největším kulturním zážitkem v roce 2007?
Tak na to vám mohu odpovědět naprosto bez zaváhání. Byl to zahajovací koncert letošního pátého ročníku mezinárodního festivalu Harmonia Moraviae, kdy v podání Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou dirigenta Jakuba Hrůši zazněla nejprve Zouharova Variace na téma Bohuslava Martinů a potom následovala Beethovenova slavná Devátá symfonie. Při poslední větě, Ódě na radost, se zlínský symfonický orchestr spojil s vynikajícím Slovenským filharmonickým sborem pod vedením sbormistryně Blanky Juhaňákové a také sólových partů se ujali skvělí pěvci. Byl to pro mne skutečně mimořádný zážitek, pod jehož vlivem jsem si hned na druhý den koupil CD se studiovou nahrávkou této skladby, ale musím říci, že atmosféře tohoto vydařeného živého koncertu a zlínského nastudování se zdaleka nevyrovná.

Helena Mráčková

Čtenost článku: 631

<<zpět