rozhovor

Bez kybernetiky se svět neobejde, tvrdí vědec

25.06.2006 - redakce

Prof. Ing. Jaroslav Balátě, DrSc. | foto: Robert Šperka

Zřejmě jen málo lidí ví, že na zlínské univerzitě se neučí studenti pouze teoretickým, někdy i praktických znalostem, ale že univerzitní půda umožňuje tamním vědcům podílet se na významných objevech umožňujících kvalitnější život všech obyvatel. Jedním z vědců je i profesor Jaroslav Balátě, který vyučuje na fakultě aplikované informatiky. Tento mimořádně nadaný muž pracuje na projektu, který je pro běžného občana zřejmě samozřejmostí. Jde o rozvod tepla do domácností i firem. Na první pohled opravdu běžná záležitost je ale ve skutečnosti vědeckým problémem již od padesátých let minulého století, kdy vznikaly první velké teplárny. Profesor Balátě dokázal vymyslet způsob, jak co nejefektivněji teplo nejen vyrábět, ale i distribuovat odběratelům. O jeho práci mají zájem mezinárodní společnosti, konference i jiné instituce. Není divu, spotřeba tepla je dnes jedním z nejvíce sledovaných ekonomických ukazatelů občanů i firem.

Pane profesore, v čem spočívá váš systém?

Jde o to, že dokážeme řídit výrobu tepla v závislosti na jeho aktuální potřebě. Tedy, že víme, jak regulovat celý systém tak, aby dosáhl maximálního ekonomického výkonu. Dám vám jeden příklad. Když jsem začínal jako mladý technolog v Brněnských teplárnách, dostali jsme za úkol vyřešit dodávky teplé vody z dukovanské elektrárny do čtyřicet kilometrů vzdáleného Brna. Problém byl v tom, že když se na jednom konci potrubí provedla nějaká změna, projevila se na druhém konci až tak za deset hodin. To bylo špatně. Proto mě napadla myšlenka, jak za pomoci předpovědi spotřeby tepla, tlaku a teploty vody dosáhnout požadovaného efektu.

O to musely mít teplárenské firmy velký zájem! Ochránil jste si projekt patentem?

Ano, dokonce jsem před lety za svůj patent Sytém řízení výroby a dodávky tepla dostal zlatou medaili na přehlídce patentů v Bruselu.

Váš patent ale nemá vliv pouze na spotřebu tepelné energie, ale má pozitivní vliv na životní prostředí!

Samozřejmě, protože čím méně se protopí paliva, především uhlí, tím méně pak unikne emisí.

Jak dlouho vám trvalo, než jste svůj systém zpracoval do konečné podoby?

Já to řeknu trochu oklikou. Nikdo na světě nemůže říct, že učinil znenadání převratný objev a hned ho uvedl do praxe. Vždy na dané věci pracuje delší dobu. Já jsem vyvíjel tento systém řízení v podstatě od té doby, co jsem nastoupil v padesátých letech do práce v teplárnách.

Za tu dobu se ale výrazně změnily technické podmínky, v podstatě dnes většina technologií řídí počítače.

Přesně tak. Dnes tuto problematiku musí řešit celý kolektiv lidí. Například z ekonomických škol vycházejí absolventi, kteří ale ekonomiku studovali pouze obecně, tudíž ekonomiku technologií neznají. Proto potřebují někoho, kdo tomu rozumí. Pak je nutné, aby k nim přibyl ještě člověk, který se vyzná v počítačích.

Za svůj pedagogický život jste vychoval značný počet odborníků. Setkáváte se i dnes s některými ze svých studentů?

Asi nejčastěji s děkanem fakulty, na které působím. To je také můj žák. Kdybych ale měl vyjmenovat všechny, kteří dnes působí ve významných vědeckých či pedagogických funkcích, asi bych si na všechny nevzpomněl. Jen ve zkratce: mezi mé žáky patří například rektor Vysoké školy báňské v Ostravě, rektor Technické univerzity v Liberci či rektor německé Technische Hochschule ve Zwittau. Spousta dalších doktorandů, které jsem učil, se mnou působí na naší univerzitě.

Čtenost článku: 1509

<<zpět